Patří mezi
první jarní rostliny, které se vydáváme sbírat, a je také cennou medonosnou rostlinou. Pomáhá
s neduhy, které nás mohou ještě počátkem jara potrápit.
Zářivě
žluté hlavičky podbělu si jen těžko s něčím spleteme. Dle počasí vykvétají
v březnu až květnu. Listy se objeví až po odkvětu a mohou mít až 30
cm v průměru.
Kde podběl roste?
U nás
roste na celém území od nížin do hor. Nejčastěji ho potkáme na vlhčích
půdách, poblíž vodních toků a v příkopech. Je pionýrskou rostlinou, potřebuje narušené obnažené
plochy. Proto na něj narazíme i na polích, na náspech, navážkách a dalších ruderálních
místech. Když se plochy začnou zapojovat rostlinným krytem, podběl mizí.
Jak využívá podběl lidové léčitelství?
Podběl je
jednou ze základních bylin lidového léčitelství. Byl nepostradatelný pro léčbu
nemocí plic a průdušek. Je velmi
doporučován především k léčbě suchého dráždivého kašle. Má také protikřečový
a protiastmatický účinek. Kašel tlumí, ale také uvolňuje hleny a podporuje vykašlávání. Používá se na zápal plic, zánět průdušek, dýchavičnost, astma, zahlenění
dýchacích cest, potlačuje záněty sliznic a pomáhá i při cukrovce. Uvádí se, že
na léčbu podbělem reagují příznivě především starší osoby.
Jak se podběl používá?
Sbíráme
pouze květní úbory bez stopky, které sušíme, nebo z nich připravujeme
sirup.
Sušený květ
podbělu se užívá jako čaj (nálev), buď samostatně, častěji však ve směsích. Je
tradiční bylinou používanou do prsních čajů. Často se kombinoval např. s plicníkem,
violkou vonnou, kořenem proskurníku, květem divizny a slézu.
Podběl se
však nedoporučuje užívat dlouhodobě. Nejlépe ho využijeme při akutních obtížích.
Podbělový sirup
Velmi se
osvědčil jako účinná a praktická domácí medicína zvláště při záchvatech dávivého
kašle.
Pří náporu
dráždivého kašle stačí vzít pro ztišení kávovou lžičku sirupu. Sirup užíváme dle
potřeby při akutních obtížích, ne však dlouhodobě.
Jak sirup připravit?
Čerstvé květy
podbělu vrstvíme do sklenice a postupně zasypáváme krystalovým cukrem (my jsme
použili cukr třtinový). Končíme vrstvou cukru. Dobře upěchujeme, aby mezi
vrstvami nezůstal vzduch. Přikryjeme víčkem, ale neutahujme, aby se mohla
odpařovat přebytečná voda. Sklenici umístíme do tepla na slunce, např. na
okenní parapet. Ve sklenici začne postupně podběl pouštět šťávu.
Podběl
obsahuje značné množství vody a je náchylný k plesnivění, proto sklenici pravidelně
kontrolujme, aby byly květy stále dobře ponořené, a dle potřeby upěchujeme a
vyženeme vzduchové bubliny.
Asi po 10
až 14 dnech je sirup připravený. Obsah dáme do kastrůlku, pokud je příliš hustý
a ze sklenice nejde dobře dostat, můžeme přidat malé množství vody. Poté
necháme sirup přejít varem, horký plníme do sklenic a zašroubujeme.
Hotový
sirup uchováváme nejlépe v chladničce. Případné mírné zkvašení není na
závadu.
Letos se
nám nepodařilo připravit podbělového sirupu velké množství. Narazili jsme pouze
na menší množství rostlin a chtěli jsme nechat některé z nich také pro
vysemenění, aby se bílé podbělové chmýří mohlo vydat na cestu k objevování
nových volných ploch k osídlení. Na případné akutní potíže by však sirup mohl
stačit.
Přejeme krásné
jaro a hluboký a volný dech i bez podbělu.
Zdroje:
Aurélia Dugasová, Dionýz Dugas: Babiččiny bylinky, 1995.
Jiří Janča, Josef A.
Zentrich: Herbář léčivých rostlin 4.
V. Jirásek a kol.: Atlas léčivých rostlin,
1986.
A. Příhoda: Léčivé rostliny, 1980.
V. G. Rubcov:
Zelená lékárna, 1990.
Žádné komentáře:
Okomentovat